Sonety, Milenčin nářek / Shakespeare´s Sonnets | William Shakespeare

Hrálo se

• Divadlo: Český Rozhlas 3 - Vltava, Premiéra: 24.07.2008 , Derniéra: 24.07.2008, , (odkaz na stránky divadla)
• Divadlo: Mladá Boleslav - Městské divadlo, Premiéra: 28.04.2017 , Derniéra: 09.03.2023, , (odkaz na stránky divadla)

Předmluva

Shakespeare's sonnets zněl titul kvartového svazku, který vydal v roce 1609 londýnský tiskař Thomas Thorpe. V knize, kterou nikoli autor, ale jistý T. T. (zřejmě zmíněný tiskař) dedikuje jistému panu W. H., bylo 154 sonetů a báseň A Lover’s Complaint (Milenčin nářek), u níž byl plným jménem uveden jako autor William Shakespeare. Kniha se tak přiřadila k podobně koncipovaným svazkům spojujícím sbírku sonetů s delší básnickou skladbou, jak je vytvořili básníci Edmund Spencer, Samuel Daniel, Thomas Lodge, Giles Fletcher a jiní. A přece se od nich výrazně liší. Shakespearovy sonety vyšly asi o deset let později, kdy sonetová móda už byla passé, a hlavně, zatímco předchozí básníci v sonetech v petrarkovském duchu opěvovali nedostižné dámy svého srdce, jejichž jména vetkli do titulů svých sbírek, a v následných „nářcích“ nechávali padlé ženy zříkat se hříchu či žádat satisfakci, Shakespeare tento model zcela převrátil. V jeho Sonetech se básník v první části obrací k anonymnímu muži, jehož identita zůstává skrytá, a v části druhé je pak adresátem sonetů anonymní „černá dáma“, která je přímým protikladem dobového ideálu krásy i dobrých mravů. Další nejmenovanou postavou sbírky je básníkův literární sok. Poslední dva sonety, lascivně laděné parafráze antického příběhu o bůžku lásky Amorovi, tvoří jakýsi epilog k sonetovému věnci. V Milenčině nářku pak zrazená žena žaluje na svého svůdce, ale na rozdíl od žen předešlých autorů, které oklamány svého pádu hořce litují a milence zatracují, Shakespearova vášnivá žalostnice podlehla věrolomnému svůdci vědomě, nepřestává ho obdivovat, a dokonce přiznává, že kdyby to bylo možné, podlehla by mu znovu.